Tam v závoji listů vřesových,
leží ptáče bez duše,
černý jako závoj z pavučin,
snad nikdo už nic nezmůže.
Prší!
a kol něho stále suché lístečky,
každý přešel ledabyle-smějíc se,
ale na březích tvoří pláč tečky.
Kuličky dvě cvrnklé v důlku,
branka už se neotvírá,
duše v propasti zmítá se hrůzně,
avšak naděje má (ne)skomírá...
PeopleSTAR (7 hodnocení)