Tam v závoji listů vřesových,
leží ptáče bez duše,
černý jako závoj z pavučin,
snad nikdo už nic nezmůže.
Prší! 
a kol něho stále suché lístečky,
každý přešel ledabyle-smějíc se,
ale na březích tvoří pláč tečky.
Kuličky dvě cvrnklé v důlku,
branka už se neotvírá,
duše v propasti zmítá se hrůzně,
avšak naděje má (ne)skomírá...        
 
           
         
        
        
        
        
                                                                                                           
                        
                 
            
   PeopleSTAR (7 hodnocení)