Nemůžu dýchat, ale stále bojuji,
srdce mé žádní neuspokojují.
Ocelový nůž v mé duši?
snad v zápěstí!-ať se to zjednoduší.
Zlobím se na tu krutou bolest,
z mých žil chci pavučinu uplést,
ale radši se dusím a trpím,
ale na slzy si už nepotrpím.
Omámená láskou, opitá nenávistí,
přiškrcená flegmatickou závistí,
jedy mých slov neviditelně zabíjí,
všechny žvásty, všechny rozbijí.
Tolik jsem ztracena ve chvíli,
krví se kameny zbarvily,
černobílé fotografie v očích,
vzpomínky na vzpomínky v kolotočích.
Nemám slov, nevím, co se děje,
žeby láská vysněného čaroděje?
Neskončí-li krveprolitím,
já zřejmě opět lásku cítím...
PeopleSTAR (9 hodnocení)