Bez názvu. Jaroslav Seifert
Nevím, jak začít;
šlápoty ve sněhu
ztrácejí přesný obrys a už je také šero.
A já tu ještě čekám.
Na koho? A proč?
Pak trochu pršelo a bylo jaro,
uběhl rok, pak druhý, třetí,
a byl to celý život.
A ten, kdo tu přechází,
je někdo jiný, to už nejsem já.
Kdysi jsem nalezl své jméno
na černé korouhvi stříbrným písmem
i s datem smrti.
Vesele hořela svíčka
a varhany burácely:
možná, že regenschori zešílel.
Ten mrtvý byl však někdo jiný,
protože já tu jsem.
A jsem to vůbec já? Trochu si nevěřím.
A to je dedikace.
Mrtvému na černé korouhvi.
PeopleSTAR (0 hodnocení)