Bolest..

Bezedně kráčím temnotou a hlubinou,
tou cestou která byla kdysi tvou.
Bylo to tenkrát a pro mně to je stále,
ale pokud sis nevšimla já žiji dále.


Já vzala tvou bolest, aby ty jsi mohla šťastně žít,
Jak jsem měla vědět že zrovna ty mně necháš být.
Já ztracená v tvé temnotě teď sama stojím,
toho co přijde se neskutečně bojím.


Já milovala tě, ty jsi mé všechno byla,
Byla jsi můj anděl a já tvůj stín, všechno pro co jsem žila.
Teď stojím tu sama a do nicoty křičím,
Proč mám pocit že jsem pro tebe vždycky byla ničím!


Zničila jsi mojí duši,
já nechala si jí snadno vzít.
Můj smutek se ale nepřeruší,
já nešťastně budu s tímto pocitem žít.


Já nebyla pro tebe dost dobrá,
chtěla jsem ti aspoň po kotníky sahat,
to tys byla bohem,
to tisíckrát jsem ti musela zapřísahat
a teď se musím akorát vzmáhat.. abych se ještě někdy postavila..