Bouře citů

Přišla noc, tak prázdná a tmavá
Jsem v bouři citů, jo to se stává.
Rozum mi našeptává, ale já ho nevnímám
Ztrácím hlavu jen tím, že se Ti do očí podívám.

Za každým úsměvem se slza ukrývá
Musím být statečná, nic jinýho nezbývá.
Vybrala jsem si cestu a chci po ní jít,
nevím jaký konec tam čeká, co bude se dít..

Milion věcí ted se mi hlavou honí,
Ten příběh není o nás je o Tobě a o ní.
Já jsem ta druhá, která se mezi vás vetřela
Nevím jak se to stalo, ublížit bych jí nechtěla.

Co čekám že se asi může stát?
Ty ji srdcem miluješ, máš jí víc než rád.
Půjdu už si lehnout, tak moc bych Tě chtěla objímat
Líbat Tvé rty a v náručí Ti usínat..

Možná to čteš a myslíš že jsem se zbláznila
...Asi trochu do Tebe, už dlouho jsem to nezažila.
Tahle bouře citů nabírá svůj dech, stále cítím chut Tvých polibků a nejen na ústech..

Džím svoje pocity pevně na uzdě,
Nesmím je však povolit, bylo by pozdě..