Měsíčku, zastav se chvíli,
pohlédni do mého pokoje,
tady jsme o životě snili,
odhrnovali jeho závoje.
Touláš se celým světem,
všechny moře, oceány znáš,
ona byla tím jediným květem,
věřím, že za pravdu mi dáš.
Tolik bych chtěl s tebou
širým světem bloudit,
v ranečku vzpomínky vzal bych s sebou,
pak snad bych nechtěl, ani tebe soudit.
Znáš tolik životních příběhů,
od tebe bych se mohl učit,
nevím, zda mi to bude k prospěchu,
ale srdci, tomu nelze poručit.
Střípek lásky v srdci řeže,
paměť mám snad jako slon,
rád bych tě odprosil - jenže,
tvé srdce bije na poplach, jako zvon.
Už nemám žádnou odvahu,
znovu se o lásku prosit,
na to nemám ani povahu,
jsem odsouzen, jen tebe v srdci nosit.
PeopleSTAR (6 hodnocení)