City jako zrcadlo

Rozbité srdce na kusy,
do očí vkrádají se slzy,
střepy se válí po zemi,
teď jsme oficiálně lásky zbaveni.

Zabil jsi nás hochu,
vzal jsi mé srdce a rozlámal ho,
nejradši bych ti dala kolem krku lano,
a uvázala ho kolem sloupu.

Ale nejsem jako ty,
já neničím lidem sny,
já neberu lidem dech ze rtů ani z hrdla,
ale přála bych si, aby ti pusa ztvrdla.

Za všechny ty tvé lži,
za všechny falešné kecy,
měl bys místo jazyku beton nebo kámen,
s lhaním by byl ámen.

Lituji dne kdy jsi řekl MILUJI TĚ,
lepší by bylo, kdybys řekl mému citu,
VYUŽIJU TĚ a až budu mít dost, ZABIJU TĚ,
lepší by bylo kdybys řekl pravdu.

Hřála jsem si na prsou hada,
jak jsem tě mohla mít vůbec ráda,
jsi jako odraz v zrcadle,
jsi takový, jaký tě kdo chce.

Umíš jen lidi využívat,
s jejich city si krutě zahrávat,
potřeboval bys lekci,
ale s tebou už nic společného mít nechci.

U mě si skočil ty citový vrahu,
s tebou už ani jako kámoška nezůstanu,
vyrval jsi mi srdce z těla,
díky tobě, má víra v lásku uletěla.

Nevím, zdali se vrátí,
ale doufám, že za tohle se ti život zkrátí,
být s tebou byla ztráta času, teď to vím,
běž ode mě, nebo ti ublížím.

Vezmu střep, co dříve byl mé srdce,
a podřežu ti s ním ruce,
zkus na mě ještě jednou sáhnout,
nebo na mě ruku vztáhnout.

Přísahám, že se ze mě stane psychopat,
budu schopná tě ubodat,
nebo tě pohřbím zaživa,
bude mi to jedno, už nemám srdce, abych něco cítila.....