Chlad

Probouzet se s každým ránem
zimou třesen, bolest znát
na perutích vzletu málem
ztěžka stoupáš, zíráš na zem
v mracích větru máš se bát.

Vyhaslé jsou oči spáče
z trudu mysli čiší chlad
zmrzlo v letu slepé ptáče
srdce krví tiše pláče
pro marnost těch lidských zrad.

V branách smrti souboj svádí
pro touhu jež nedá spát
květy zla svou vůní dráždí
sladký kalich co tě zradí
o lásce si nechej zdát.

Tichá kročej chladným ránem
tuláka jenž nemá štěstí
mrtvé ptáče padne na zem
zvedne ho jak zchladlý kámen
v očích slzy bolest věstí.

Vetché ruce k hvězdám vzepne
v dálce září Velký vůz
Měsíc ani brvou nehne
staré tělo v zádech sehne
lapen v pláči mrtvých múz.

Bez života hladí kámen
smrt ho vítá v obětí
tíha světa ztěžklých ramen
vyschnul citu dávný pramen
hrob si zdobí perletí.

Krásu ticha, vůni temna
v prázdných očních důlcích má
tichý výkřik zazní ze dna
rubáš jenž mu hladí stehna
sen co se mu v bdění zdá.