Dáma v černém

Otevírám oči, začíná nový den,

v tom zjeví se ona,

dáma v černém co zabila můj sen,

myšlenku mou pohltila černá clona.



Všechno ztrácí význam, mé tělo těžkne,

však dáma v černém má se k činu,

jsi dnes opět v mojí moci, pouze řekne,

a já na duši cítím za vše vinu.



Potloukám se smutným světem,

oblaka na nebi se mračí,

mé myšlenky prochází nekonečným peklem,

přesto srdce stále bije, pro tentokrát to prý stačí.



Každým dnem mě opouští síla,

když dáma v černém vkrade se do mého těla,

v myšlenky mé se ta děvka vryla,

jakoby podmanit mou duši by si chtěla.



Den za dnem, noc co noc,

v temném světě mě utápí,

v ticho mění se volání o pomoc,

jednou nastane ten den, kdy sama temnota mě uchvátí.



Pak nebude už cesty zpět,

ta dáma stane se mou družkou,

ten svazek bude trvat nekonečně mnoho let,

podepsán slib bude krvavou tužkou.