Děkuji ti

Kde vezme se v člověku tolik krutosti,
že s každým dalším slovem působí více bolesti,
čím a kdy přesně se dokáže dostat na vrchol trapnosti?
Přesně ve chvíli, kdy ztratí poslední náznaky soudnosti,
zoufalství, hloupost,
sobectví, ubohost,
namyšlenost,
troufalost ...
Děkuji, že jsi mne přestal milovat,
děkuji, že jsi odešel a pravou tvář svou jsi přestal schovávat,
děkuji, že jsi mi ukázal, jaké je to vlastně konečně žít,
děkuji, že už o tom nemusím jen snít
Už to není nenávist, co k tobě cítím,
ta je pryč, já se tě už prostě "jen" štítím ...