Důvod

Hledala jsem důvod, proč se smát,
hledala jsem důvod, proč sundat masku a přestat hrát,
hledala jsem důvod, proč se smrti bát,
hledala jsem důvod, proč znovu začínat.

Nesmála jsem se tak dlouho, až se z toho stala věčnost,
a potom mi přišlo vtipné, když jsem se snažila překročit most,
krev tekla a já se smála, jaká ironie,
kdo mohl tušit, jaký psychopat to ve mně vlastně žije.

Hrála jsem si se smrtí tak často, že se z ní stala moje kamarádka,
jenom radost a žádná hádka,
bavily jsme se tím, kdo spolyká víc prášků,
nebo tím, kdo řízne hlouběji a zmizí ze světa plného šašků.

Ani jedna nevyhrála, i přestože jsme hrály tak často,
srdce zrychlovalo z nuly na sto,
a poté zase ze stovky na nulu,
až jednoho dne jsem si řekla, tohle už dělat nebudu.

Smrt mi vzala velkou část rodiny, ale mě nechtěla,
tak kamarádka bohužel navždy skončila,
nenáviděla jsem jí a ona se mi vyhýbala,
i ve chvílích, kdy jsem nedýchala.

Až jednoho dne, jsem dostala možnost sundat masku dolů,
přišla možnost začít znovu,
smrt to pořád zkoušela,
po mé rodině dále chodila.

Ale já už s ní nechtěla mít nic společného,
občas mi zachybí to zase jo,
občas si zavzpomínám na starou známou,
ale vím, že naše ruce už se nikdy nedotknou.

Nyní sice pláču, ale už mi jde se i smát,
našla jsem důvod, proč se znovu začít rvát,
někdy to není lehké, ale o tom život je,
jde o to padnout, ale znovu najít životní naděje.

Postavit se na nohy a znovu získat důvěru,
najít odvahu vyřešit tu nehodu,
jde o to neopakovat stejné chyby,
netrápit se minulostí, ale žít pro každou novou chvíli.

Nemohla jsem spát, ve snech bylo tolik bolesti a hrůzy,
znovu jsem se začala bát tmy,
kdysi byla mojí neproniknutelnou skrýší,
a náhle jsem si přála, ať světlo svítí.

Bylo to tak hrozné, že jsem zhubla do podoby anorektičky,
byla jsem tak unavená, že mi nešly zavázat ani tkaničky,
vítr by mě odfoukl, kdybych nenosila těžký batoh,
a nakonec jednoho dne, jsem se dostala ze stavu mátoh.

Bylo to těžké, ale našla jsem znovu pevnou půdu pod nohama,
konečně vím, že jsem to zase já,
nemusím se před ostatními přetvařovat,
teď jsem šťastná a svou radost chci okolo sebe rozdat.

Musím ty tři roky hrůzy smazat něčím krásným,
konečně zase zpívám a tančím,
konečně nejezdím sanitkou a neležím v nemocnicích,
konečně můžou ostatní slyšet můj pravý smích.

Jak se říká skoro rok čistá, můžu slavit,
kdo to nezažil, nemůže pochopit,
a kdo zažil, tak moc dobře ví,
že tohle je to největší vítězství.