Děvkař

Vzdávám se všeho,
všeho co jsi mi kdy nabídl,
nemůžu už totiž takhle dál,
a ty aby si stál opodál.
Trápíme se tak akorát oba,
padá na mě vztek a zloba.
Že lásku jsi mi falešnou dával
a z dálky si mi s jinou mával.
Věřila jsem ti tolik, jako sama sobě nikdy,
vzpomínky mi už jen zbyly,
ty tenhle pocit vůbec neznáš,
sám se v tom jednou poznáš.
Byla jsem Tvojí oponou,
všichni Ti kolem pomohou,
a proto jsem věřila,
že i Ty mi pomůžeš,
když bude potřeba,
až mi bude zle, třeba.
Jen jsem se v tom tak moc spletla,
mrzí mě, že jsem se sekla.
Mohli jsme si opravdu sednout a řešit to spolu,
spolu, u jednoho stolu.
Však Ty jsi se vším třískl
a jen si na mě vřískl:
,,Nebudu s Tebou, už jsem s jinou''
Tobě vzpomínky jednou splynou.
Nebráním Ti, klidně běž,
ode mě šanci nedostaneš, to mi věř.
Ona je sice jiná,
ale až zjistí, že Tě nemá pro sebe,
hlava jí to nevezme
a pošle Tě tam, kam jsem tě poslala já
a též se Tě vzdá.
Nebude to její chyba,
můžete za to vy dva.
Jen s tím rozdílem, že jsme Tě obě milovaly,
a ze srabu Tě dostávaly.
S holkami si hraješ, je to na denním pořádku,
budeš svým dětem vyprávět tuto pohádku?
Jak si každou bral na lehkou váhu,
že tu tíhnu na sobě pořád táhnu,
že ta holka Tě fakt měla ráda,
kryla Ti pokaždé záda
a jak Ty ses zachoval?
Žádné city si ke ní nechoval.
Byla Tvé dočasné krásné chvíle,
věřila, že spolu ujdete ty míle,
že za sedmdesát let si řeknete, že jste to zvládli,
že spolu jste dožili
a těch krásných chvil, co spolu prožili.
To Ty ale nezažiješ,
protože to střídáš,
každou si falešně jen tak na oko hlídáš.
Sám to táhneš,
vždycky s sebou nějakou stáhneš,
na to hluboké dno, dno z kterého se nedostane,
depresím z lásky k Tobě jim propadne.
Jsi jen děvkař, který má na háku,
a motá moji kamarádku.