Dno hlubokého modrého moře

Připoután k hlubokého moře dna,
u hladiny světlo, v očích tma.
Ten zrádný klid nutí přemýšlet a vzpomínky ti vrací,
na tvůj bývalý svět a slzy se v moři ztrácí.

Za život jsi spatřil démony i anděly,
viděls kdo má rohy, i koho nadnášejí křídla.
Žili ti, co chtěli, i ti co nechtěli,
každého značila na těle či na duši, alespoň jedna jizva.

Na světě jsi mohl být, buď jen ovcí, nebo drakem.
Být loven, nebo být, mezi těmi kteří loví.
Avšak nemůžeš si vybrat,
a právě to tě nakonec zlomí.

Život fér nikdy není,
to ty jsi poznal velmi brzy.
Sráží na kolena, nechá tě padnout k zemi,
až zbyde ti jen beznaděj a slzy.

Přeješ si, aby to byla jen noční můra,
která svírá tvoje sny.
Avšak je jako stín, tahle temná stvůra,
provází tě životem, i všemi tvými dny.

Ty máš jen dvě možnosti
a sám sebe se musíš ptát,
jestli padneš k zemi a zůstaneš ležet,
nebo vstaneš a budeš bojovat.

Jestli přijmeš okovy,
staneš se otrokem světa,
nebo roztáhneš křídla,
a nedovolíš světu, aby ti zakázal létat.

Buď jako anděl padneš,
rozhodneš se přijmout smrt a věčný klid,
nebo projdeš peklem, démonem se staneš,
ale rozhodneš se nezemřít.

Jedna jediná volba, určí jaká bude tvá cesta
Jestli budeš jako ostatní, nebo jako jeden ze sta.
Jestli se naučíš žít a bojovat, nebo skončíš jako já,
obklopen tmou a samotou, připoután k hlubokého moře dna.