Dům bláznů
Na kraji města v mlhy oparu,
stojí dům podivného, smutného ústavu.
Žijí tam ti, co jejich mysl nemoc tíží,
jeho okna opatřena pevnou mříží.
To místo křikem často ožije,
ten dům, to ústav psychiatrie.
Každý den od rána do večera,
tu jeden blázen, tahá stále kačera.
Číhá za rohem, stále je v ráži,
kdokoliv kolem jde, hned nohy mu podráží.
Stále víc hloupostí vymýšlí duše pustá,
vždyť je to legrace, když jiný nabije si ústa.
Jak agresivní dítě dívá se z vrchu,
lékaři přemýšlí, elektrošok, či studenou sprchu.
Snad na chvíli samotka ho vzbudí,
vždyť vidíte, strašně se jen nudí.
I on jednou bude mít dost,
sám pod sebou spálí most.
Tak všichni honem - schovat,
bláznu nemá cenu odporovat.
PeopleSTAR (1 hodnocení)