V očích skleněná mlha,
na oknech mříže,
vědomě každý sám sobě,
stlouká na hrob si kříže.
Jedna tvář jako druhá,
staví nás podle vzorce,
třídu po třídě trhá,
v našich tvářích proporce.
Není to naše chyba,
dřív byli jsme volní,
než naše těla i mysly,
sevřely okovy.
Nechali umírat naše duše,
mezitím co učili nás žít,
učili nás podřadné práci,
prý aby jsme se měli líp.
PeopleSTAR (0 hodnocení)