Jezdci apokalypsy

Když slunce jasné temně svítí,
když počasí začne být sychravé.
Když na palouku roste kvítí,
a znenadání uvadne.

Když zrudne voda v řekách zcela,
když morálka se vytratí.
A když muž s krví saracéna,
zemi i boha zatratí.

Když hejna vos a much se kupí,
když z nebe ptáci padají.
Tak vrata pekel otevřou se,
a čtyři muže vydají.

Čtyři muži každý jiný,
na čtyřech ořech spanilých.
Jejich příchod v dobách stinných,
učiní z nás svět ztracenných.

Sestoupí na svět první z jezdců,
čas bojů začne na zemi.
Zabije otec syna svého,
válka zapouští kořeny.

A druhý jezdec za ním kráčí,
a jeho pohled jako jed.
Pod jeho vlivem odumírá,
vše živé propadne smrti hned.

Přijíždí třetí hrozba věků,
vznáší se v mračnech, roji much.
Na tuhle nemoc není léku,
nad městy zamořenný vzduch.

Poslední jezdec na černém koni,
planetu zachvátí smrtelný strach.
Lidé se pro jídlo navzájem loví,
hladomor lidstvo obrátí v prach.