Korálky

Korálky v košíčku barvami svítí,
jako bys nesl to nejkrásnější kvítí.
Kapičky rosy, jak korálky v trávě,
slunce vychází - nový den přichází právě.

Korálek ke korálku navlíkáš,
proč stále mlčíš a nic neříkáš?
Jako bys den za dnem k sobě řadil,
proč nesneseš, by někdo ti něco radil?

Máš svou hlavu a nechceš se nechat vést,
marné je pak bědovat, že nechal ses svést.
Je těžké dokázat, že myslím to dobře s ním,
příliš je pozdě, nikdo neodpáře ten tvůj stín.

Korálky na nitce, přetrhnou se najednou,
pak teprve začneš jinak přemýšlet pojednou.
Většinou už nezachráníš vůbec, ale vůbec nic,
že dobře jsem ti radila, cos chtěl ještě víc?

Nikdy jsi neuposlechl dobrých rad mých,
teď sám se utápěj v problémech svých.
Mohl jsi tolikrát vejít jako do pohádky,
dnes nic jiného nezbývá - než sbírat ty korálky.