Vůně jasmínu

Jak rády jsme s babičkou sedávaly,
v podloubí na lavičce ve stínu.
O všem jsme si spolu rády povídaly,
nad hlavami s vůní jasmínu.

Ještě dnes, když oči své zamhouřím,
stále vidím tu bílou lavičku,
jen na malou chviličku vrátit se zatoužím
a vůně jasmínu mi připomene babičku.

To byla ta krásná, bezstarostná léta,
kdy věděla jsem, že není se čeho bát.
Až později poznávala jsem nástrahy světa
a snad litovala, že nemohu se pořád jenom smát.

Dětství a mládí uteklo jako v řece voda,
u tebe bylo vždycky dobře babičko.
Jen co jsem ti nestačila říct - je škoda
a oči občas se topí v slzách maličko.

Při vzpomínce stále cítím tu vůni jasmínu,
jak se všude kolem krásně linula,
co neudělala jsem tenkrát, dnes už nestihnu,
všechna ta krásná léta dávno minula.