Krvavý měsíc v úplňku

...nenašel nic, alespoň prosvítil zákoutí všech uliček.Ulice se plní tmou a z oken bezocí andělé vyskakují.Ulicemi se rozlévá andělský chorál, a schody jsou pokapány krví a slzami. Kaluže se krví nadívají a z kanálů gejzír slz po čase snad. Měsíc rudý v odrazu rozplývajíc pohlazením.

Hladím, a vstupuji...

Krvavý měsíc v úplňku,
celého mě pohltil,
jak načernalou poměnku,
v které život podnítil.

Poměnka černá,
na mechu tančí,
kvete a odkvétá,
ku smrti kráčí.

Kráčí a protáčí,
noci a dny,
popravčí ráno,
políbí sny.

Popravčí oprátku
poměnce nasadí,
počítá pozpátku
odpočet zásadní.

Počítat nespočet
vteřin a příběhů,
prosývat sýtami,
časových výběhů.

Výběhy ohrada
dokola svírá,
příběhy pro vraha
u brány sbírá.

Sebrané příběhy
dění a životů,
přebrané květy
odkvetlých pilotů.

Sebrané příběhy
z květů všech pugetů,
kříží se při břehu
ve víru duetu.

Kříží a prolíná,
splétá se do sebe,
pletence po léta
šplhají do nebe.

V nebi se střídají
uzlíčky příběhů,
sami se přidají
hromadně do běhu.

Během a poklusem,
cíl se již blíží,
středem se v půli
uvěznit mříží.

Středem je vězení,
vězněm si sám,
sám sobě bachařem,
pouta už mám.

Spoutané představy,
myšlenky, pocity,
toulavé postavy
s černými kopyty.