Kukaččí vejce

Jako dvě strany, co k sobě patří,
třetí už není, jen sny druhých maří..
Teď cítím to tak, že já jsem to křoví,
dostal jsem na´´frak´´, sám si dal kopačky, že u té své neobstojí..

Je lehké psát ve třetí osobě, však dělat to nehodlám, jak druzí obdobně.
Učít se chybami, co druzí dělají,
a najít tu pravou, když oni čekaji...
Teď příběh začíná, s pravdou jdu na ´´trh´´,
má mysl rozjímá..není to podvrch..

Než jsem ji poznal, cítil jsem prázdnotu ,
pak jakoby sníh roztál, když zima je na odchodu..
Snad to chtěl osud, snad on chtěl dokázat nám,
že srdce žije dosud, tak proč smutný být mám...

Náš čas byl však krátký, jenom pát dní,
však důvod mám pádný, být na sebe zlý..
Vážit si lásky..teď už to vím..
snažím se psát bez nadsázky, ona je ta o které sním...

Zahnal jsem lásku, zahnal jsem štěstí,
svým činem omylným, nás přived na rozcestím..
Odešlas...Chápu.....
Věřilas, že Tvé zkoušky zvládnu.
Já si však přál, nás prvně seznámit,
nechat se pohledem Tvým, svévolně omámit.
Snad přál jsem si hodně..držet tě v náručí,
být jako dvě pochodně, co vzplanou rozkoší..

Přál jsem si potkati, Tvůj pohled s mým,
zjistit zda jsi to Ty, o které sním..
Tvá sladká slůvka, tak něžně zněla,
vše co jsem chtěl, jsi pro mě měla..

Po časech zjistilas, že nejsem ten pravý,
však řící tos nechtěla, pro moment nastalý..
Ty jsi však hledala, já byl jen Tvůj,
všem srdce rozdalas, v odpovědí na inzerát svůj

Teď já tu sedím a tiše vzpomínám,
jak dřív jsem si psávali..teď slzy si otírám....