Má láska už odchází

Láska je čarodějka mocná, ty to víš!
Možná už zítra jinou políbíš.
Na mé lásce prach málo záleželo tobě,
teď bude odpočívat ve studeném hrobě.

Má láska už odchází, nevyhledávej ji víc!
Vždyť z tak velké lásky k tobě,
dnes nezůstalo zhola nic.

A léta běží nemilosrdně dál,
ty drahý nevíš, že by ses měl bát?
Má láska jak křišťálová studánka v lese,
snad další křivdy snad neunese.
Slunce přestalo svítit, hřát,
ty opravdu drahý můj nevíš,
že by ses měl bát?

Láska je jak hlubodá lesní tůně
a srdce moje bez ní stůně.
Já netoužím již po objetí tvém.
Tvá náruč nehřeje, jak hřávala mně dřív
a já bych tolik, tolik tobě chtěla říct,
že tys byl tou láskou velikou,
láskou moji jedinou.

Láska odchází stejně, jako když slunce zapadá za obzor,
já dnes dobře vím, že to už není jenom vzdor.
Tys nechal umřít lásku moji a necítíš snad ani,
že ukřivdil jsi mému citu,
budeš za to bloudit sem a tam
a nikdy nenalezneš klidu.
Já vroucně toužím po lásce
a něha mi tak schází.
Kdo pomůže mi zapomenout,
na tebe můj drahý.