Studená žiletka leží si na stole,
zatím neví co se s ní bude dít.
Čeká až si jí někdo všimne,
až si ji bude zase chtít vzít.
Do ruky ji bere známá tvář,
tvář kterou velmi často vídá.
Holčičko kolik roků vlastně máš ?
vždyť ještě nevíš co se na světě
skrývá.
Holčička své okolí nevnímá,
jen se na žiletku smutně zadívá.
Dívá se, řízne a teče krev,
už pouští ze sebe ten nehorázný řev.
Krev teče a nejde zastavit,
říká si snad měla sem se pomodlit.
Modlit se za to, ať neřízne moc,
jinak to bude strašně krátká noc.
Holčička usíná, tvář jí bledne,
ví že se už nikdy nezvedne.
Matka náhle klepe na dveře,
dceři však pomoci už nemůže.
PeopleSTAR (0 hodnocení)