Obloha potáhla se černým suknem,
do duše chmurná myšlenka se vkrádá,
ale jak vyrovnat se se svým smutkem,
když mé srdce láskou strádá.
Proč osud je tak krutý k nám,
proč nám kapku štěstí nedopřeje?
Když štěstí přijde - na modlení dám,
jen vím, že se u nás neohřeje.
Proč ale stále po něčem toužím,
když vše krásné dávno minulo,
proč láskou se neustále soužím,
to málo, co z ní zbylo - již také zhynulo.
Děsím se každý večer, co ráno přijde,
usínám sama a slzy kanou na polštář.
Co platné je, že každé ráno slunce vyjde,
Boha prosím a květy kladu na oltář.
Smiluje se a sešle lásku k nám?
Pak každý den děkovat mu budu za to,
už nikdo z nás nebude tu sám,
láska má přece větší cenu než-li zlato.
PeopleSTAR (32 hodnocení)