MASKA A PRAVÁ TVÁŘ

Kdo se usmívá
bolest často ukrývá
pod maskou šťastné tváře
jsou slzy nešťastného lháře

kam se podíváš tam
je štěstí a úsměv pouhý klam
hoříš láskou citem
shoříš zradou a si ten

co má tvář na tváři jinou
někdy i svou vinou
tvůj cit a tvé srdce změnily se v hromadu kamení
jen té pravé dej znamení

že pod skálou žije cit
jež napovrch chce jít
ale má strach
již mnohokrát přišel krach

když zasáhne lež a klam
zbyde jen prach pár jizev a jsi sám

koukám na tu lásku kolem
přál bych si nebýt tak sám
maskou skryju jak moc jsem osudem skolen
ve tváři maska a kol ní rám

rám obrazu na staré stěně
v prázdném domě samoty a žalu
obrazu kde je malba o velké změně
změně smíchu v slzy a bolestnému žáru

navenek smích a samí žert
však pod maskou jsou slzy
jakoby mou duši vzal sám čert
nebo ji vezme brzy

za okny déšť co připomíná pláč
stejně tak pláč připomíná déšť
jako kapka deště i slzy ví co jsi zač
tiše pod maskou klidně vřešť

řvi nebo mlč bojuj nebo zůstaň stát
dostaneš buď to šach nebo mat
na tváři masku radosti a veselí
však ty už dávno s tváře zmizely

ze srdcem diravým
a city z ledu
s pohledem krhavým
napijem se jedu

usneme hned a tady
s úsměvem bez masky naposledy