Mohl si..

Každým dnem, jedna jizva..
Každou hodinou, přijde smutek..
Každou minutou jedna myšlenka..
Každou vteřinou, smutná tvář.
Smutná tvář bez smíchu, bez úsměvu,

Oči zarudle a napuchle po pláči,
Tvář cela vlhká a mokrá ze slz,
Které tečou po krásných líčkách,
Až dolů ke krásným růžovým rtům.

Jakou cenou musela zaplatit,
Že je teď tím, čím býti nechtěla?
Ztratila lásku, radost, štěstí..
Ale hlavně naději na nový život.

,,Nový život?" Teď říká si,
Když sedí tam, zalezla v koutě, tam,
Kde sedí mladá dívka, bez touhy žít.
Avšak když teče voda, ona natahuje svou ruku,
A dívá se, jak ji voda, kapky vody padají na svou ručku.

V hlavě koluje myšlenka života,
Dívka se ptá sama sebe, nač mám důvod žití?
Natahuje svou mokrou ruku ke skříňce,
Pomalu ale jistě ji otevírá a spatří malý ostrý předmět,
Oči se ji rázem rozzáří.

Natahuje svou ručku zpátky k sobě,
Svou pravou ruku a žiletkou přitlačí na své levé zápěstí,
Vzpomene si na všechno, co se v jejím životě pokazilo,
Jako rázem světla se ji z očí vyroní veliké slzy,
Hysterický pláč mladé dívky.

Ale když čím dal tím více tlačí na zápěstí,
Tím více se oddaluje od reálného života do lepšího.
Pravou rukou sjede tak rychle po zápěstí,
Že rychlost krve, která jde z podřezaných žil,
Je rychlejší než bolest samotná.

Mladá dívka umírá v koutě ve své vaně,
Kde ji poté nalézají rodiče..

Avšak po pár dnech,
Kluk, který byl její láskou,
Našel v kapse batohu papírek,
Kde bylo napsáno ,,mohl si mě zachránit"