Myšlenky konce

Roztáhni křídla,co strach ti spoutal,
nadešel okamžik, v který si doufal.
Počítáš činy,hlavně ty špatné,
v hlavě však vidíš jen vzpomínky matné.

Záchranné lano,co někdo ti hodil,
je tolik špatností, na kterých máš podíl.
Jen jeden krok a cesty zpět není,
do ticha křičíš,jestli se něco změní.

Nevidíš důvod,proč zase vstát,
je tolik lidí,které máš rád.
Je spoustu lidí,co jenom ničíš,
po nocích zas jen do ticha křičíš.

Nemůžeš vstát a jít jen tak dál,
podívej se kým ses vlastně stal.
Břemena táhnou tě,topíš se v noci,
a svět se pořád dál točí.

Cítíš tu bolest,co jsi jim dal,
vidíš ty chvíle,co jsi jim vzal.
Roztáhni křídla ,dostaň se z noci,
nebo už ti snad není pomoci?

Život šel dál,
chceš vrátit,to co si jim vzal.
Temný stín táhne tě na druhou stranu,
teď musíš se rozhodnout,kdo zasadí první ránu.

Vidíš ten smutek,co si způsobil,
když dobré způsoby si hanobil?
Křídla se ztrácí,nemůžeš spát,
jednou bude konec všemu snad.

Teď nasaď úsměv,pokus se spát,
přestaň ostatním pocit štěstí brát.
To co si dal,to se ti vrátí,
Tvůj čas se již pomalu krátí.

Trest nebo odměna,
co život znamená?
Pro každý případ buď připravena,
nebo tě to srazí na kolena.