Myšlenky psychopata

Být šílený je zábava
Ta síla co tě ovládá
Myšlenky psychopata jako klíč či kód
A dvou doktorů z cely doprovod

Bílé pláště, čisté mysli
Prášky ovládají smysly
Ustarané pohledy a elektrická křesla
Však tvá mysl ještě neklesla

Když tě chytli, k hlavě dali zbraň
Složili k zemi, pak řekli vstaň
Z rukou vzali nůž a smily krev
Doteď slyšíš nevinných lidí řev .

Hodiny tikají a tak ti ubíhá čas
Bílé pláště přichází i odcházejí zas
Přes den upoután na lůžko, v noci z těch stěn se stává kobka
Přes snahy není úniku, nakonec bude to tvá hrobka

Jako Blázen nezapadáš do kolektivu
A tak jak šílený kloboučník v říši divů
procházíš bludištěm, hledáš cestu ven
Provázen svého druhého já úsměvem

Svého druhého já, avšak na tvé tváři
A tak skrývat o tě pravdu ostatním se daří
je lepší zakrýt nemoc mysli, jmenovat tě vrahem
dát ti okovy, nechat bílé zdi, aby se stali tvým života prahem

A že na svých rukou krev nemáš?
A že máš čisté svědomí?
Žas tys nic neprovedl, to ta druhá osoba v tobě?
Ha ha, Jenže to se nikdo nedoví.

Všichni se dozví jen o tom jednom okamžiku,
Kdy vzal ten kdo je v tobě, do rukou dýku,
Kdy zmáčkl spoušť a kdy srazili tě k zemi,
A vše co bylo předtím? To už nikdo neví

Nikdo to neví, nikoho to ani nezajímá
Mezitím co ty trpíš, tvé druhé já se usmívá.
Ty sice nejsi, ale udělali z tebe vraha,
Tahle chvíle jim přijde ještě drahá.

Říkáš si:
Chtěl bys mě zavřít a nechat umírat v koutě,
Však bude dávno pozdě až mé ruce zabijou tě.
A teprve až začnete se bát a litovat
I já se budu usmívat.

Než stihneš ztratit klid,
Než mě někdo stihne zarazit,
Než někdo stihne stisknout kliku
Dávno v hrudi budeš mít mou dýku

V očích budu mít ledový klid,
Až budu svírat tvé hrdo a říkat spi.
A než že u tvé hlavy držím spoušť všimneš si
Teď já tobě dám na ruce okovy.
Naposled mučili jste mě bez pravdy,
Naposled nechali jste klesnout mojí mysl,
Už nedovolím abych měl démony za zády
Teprve teď to dává všechno smysl.

Ve stínu noci,
Já přijímám ten pocit.
Podal jsem si s tou druhou tváří co je ve mně ruce, a přijal jsem ji s úsměvem
Teď už nám naši svobodu nikdo nikdy nevezme.

Teprve teď se doopravdy stanu, tím čím jste mě udělaly
Když mučili jste mě a mé bolestné výkřiky o pomoc nevnímali
Teprve teď jako vrah, před vámi budu stát,
Bolest naučili jste mě milovat.

Právě přede mnou naposled zavřete oči
Avšak ještě než vezmu vaše životy, ukážu vám ten pocit,
Pocit člověka, ze kterého udělali po krvi prahnoucí zvíře,
naučili ho přijímat polibky smrti, a neznat volnost, jenom mříže.
A na vlastní hrob nechali ho stloukat dřevěné kříže.