O pocitech, které skrývá Tvé srdce

Máš jasně modré oči,
když do mé mysli vkročíš,
hlava se mi točí.
Nemůžu vůbec dýchat,
když Tě v noci slýchám.

Je to jako včera,
když přišla jsi z večera
a zeptala ses jak vůbec žiju
a já Ti řekl, že v samotě hniju.

Neříkej, že Ty štěstím záříš,
když se tak smutně tváříš.
Když Ti pořád něco chybí,
všemu se už jen divím.

Nečekej, že se to zlepší,
že šťastná znova budeš,
hlava už Ti jenom třeští.
Kam jenom půjdeš?

Já mohl Ti dát to, co jsi chtěla
snad možná i víc.
Však Ty jsi tvrdou hlavu měla
a já nenadělal nic.

Však věděla jsi, co jsem cítil,
bylo Ti to zřejmě cizí,
můj cit se Ti předem příčil,
neviděl jsem ani vizi.

Lásku jsem Ti pevně slíbil,
mohla jsi se na mě spolehnout,
žádný kámen by Tě netížil,
smutek by na Tebe nemohl dolehnout.

Ty jsi věřila, že čas všechno změní.
My dva už zůstaneme kamarádi,
říkáš to jak ve starém znění,
měli jsme se tolik rádi.

Daroval jsem Ti dva a půl roku,
dva a půl roku, kdy jsi se mohla rozhodnout,
tím uzavírám naši sloku,
když nemohli jsme se dohodnout.

Možná si jednou vzpomeneš,
možná mě i budeš hledat,
já Ti přeji ať zapomeneš,
nemáme šanci už se shledat.

Už budeme žít od sebe daleko,
nemá cenu si vcházet do života,
když jsi to brala na lehko,
pro mě to byla cesta divoká.

Byl jsem asi fakt hloupý,
že jsem v nás věřil skutečně,
snad do mého života nová žena vstoupí,
jen aby to bylo věčné.

Měl jsem pro Tebe srdce na dlani,
Ty jsi se k tomu do dnes nevyjádřila,
teď platím vysokou dani,
jen si přeji, aby si celý dny zářila.

Přeji si, aby si šťastná pouze byla,
aby si na mě vzpomínala v nejlepším,
aby ti vzpomínka na mě zbyla,
na Tvé smutné oči se netěším.

Musíš vědět, že už nemám sílu,
že rád bych čekal dál,
jen na sobě táhnu tu tíhu.
Řekni, jak můžu o tohle stát?

Ničí mě to zevnitř i zvenku,
ale nechci to vzdát,
naleji si jednu sklenku
a pak půjdu spát.

Noc je vždycky dlouhá,
nemůžu už pořádně ani spát,
když ta vteřina pouhá,
drží mi u srdce drát.

Kdykoliv se můžeš ozvat,
rád Tě znova uvidím,
můžu Tě i někam pozvat
už to světle nevidím.

Už i přes víkendy chodím pracovat,
Jen proto abych Tě dostal z hlavy,
dlouhé chvíle si tím budu zkracovat.
A nezažíval ty blbý stavy.

Denně potkám tolik holek
Však žádná není jako ty
utratil jsem za ně tolik stovek,
Jen ty neděláš drahoty

Nechci, aby skončilo i to málo,
vždyť nikdy o nic nešlo,
I tak mi to za to stálo
A Tebe to pak rychle přešlo.

Říkala si sama, že čas ukáže svoji pravou tvář,
A já se už sakra ptám, kdy odhodíš svatozář?
Nemůžeme už se hádat,
jak Tě mám o šanci žádat?
Když mi k ní nedáš ani možnost?
Má to pro Tebe nějakou hodnost?

Nevím jak tohle zakončit,
snad jen říct ať žiješ podle svého,
mně už se jen hlava bude točit,
vstupuji do světa nového.

Asi je to všechno, co jsem Ti chtěl říct,
Tak o tom přemýšlej,
Zkus chvíli neříkat nic,
A zbytek si domýšlej.