Odcházím, když ses nedokázala rozhodnout

Byla to ta noc,
kdy jiskru v očích jsi měla,
když přiblížila ses blíž,
věděl jsem tehdy, co jsi chtěla.

Dřív jsem vedle Tebe jen tak bloudil,
teď krok bez Tebe neudělám,
často jsem se za šanci u Tebe modlil,
co s ní až jednou přijde, udělám?

Nabralo to teď ale jiný spád,
já beru všechno zpátky,
měl jsem Tě fakt dost rád,
a ty naše skvělý pátky...

Které většinou zajímavě končily,
ale proč bys chtěla vztah,
když se jiní kolem Tebe točili
a Tebe čekal další krizový krach.

A já Ti mohl fakt dát všechno,
teď končím naší kapitolu,
nebo snad uzavírám celou knihu?
Toť otázka.

Snad si jednou vzpomeneš,
možná mě i budeš hledat,
já Ti přeji ať zapomeneš,
nemůžu do nekonečna čekat.

Chtěl jsem více,
Ty sis ale asi jen hrála,
teď sfouknu poslední náš svícen,
když ses společné budoucnosti bála.

Snad najdeš někoho,
kdo Ti dá to, co jsem já neměl,
snad jednou budeš opravdu šťastná,
vyžadoval jsem Tvé upřímné srdce, víc jsem nechtěl.

Ale to jsem chtěl asi hodně,
změnil jsem na tohle názor,
snad jsem se k Tobě vždy choval vhodně,
chtěl jsem s Tebou hledět na jasný obzor.

Na východ i západ slunce,
jednou vykopat si lásky důl,
jednou se vzít za ruce
a postavit společnými silami dům.

Jsem silnej blázen,
co byl Ti schopný snést modré z nebe,
říkal jsem si kde to vázne?
Když chtěl jsem pouze jenom Tebe.

Asi budu se radši tímhle loučit,
když Ty svým způsobem hledíš jen na sebe,
musí to jeden z nás dvou už skončit,
když podívám se na Tebe...

Chceš toho tolik říct,
ale raději mlčíš,
oboum by se ulevilo, kdybys řekla pravdu,
než se po půl roce dozvědět zradu.

To bylo asi silný slovo,
ale už to takhle dál fakt nechci,
podívej se kam jsme až zašli,
takhle to nemá být, přeci.

Myslím si, že jsi měla dost času,
do teď jsi neřekla absolutně nic,
když vidíš smutek na mém hlasu,
Probůh, klidně křič!