Padlý anděl...

Učí lidi bojovat
a sama padá
kolem sebe naději rozdává
říká že i když je cesta špatná
lidé musí jít dál
protože když se někdy vzdá
až potom prohrává
ale sama je zoufalá
neví jak má jít dál
bojí se, pláče a bolí jí srdce
rozdala kusy sebe
a teď jí zbylo prázdno
v jejím uschlém těle
plném zármutků a nebe
to krásné nebe které tolik miluje
se změnilo v černočernou tmu
protože hvězdy už pro ni nesvítí
a měsíc je v novu
ale začátek je konec
žiletka krev a z ní umrlec
byla tak prázdná
tak bolavá a zlámaná
žít dál už nechtěla
neměla sílu pokračovat
radši žiletku do žíly hluboko zaryla
aby duše s krví život v ní navždy zabila
pokoj navěky už chtěla mít
nebylo pro koho žít
příběhy lásky se měnily na zklamání
bolest každým okamžikem sílila v ní
chtěla se zabít
a skončit tu beznaděj
chtěla tu být přece jen pro něj
ona ho miluje
bez lásky nežije
proč jí ubližuje?
trpěla sama tiše
zaplatila za krásné chvíle
vzpomínala na polibky na svém těle
dotyky jeho rukou v jejích záhybech
vzpomínka na to nejvzácnější co mu dala..sebe
vzpomínka na noc kdy jí snesl hvězdy z nebe
vzpomínka u které jí puklo srdce
vzpomínka kdy ho uviděla na cizím těle
ona tu bolest nesnesla..křičela pomocte!
ale nikdo se nedíval..nikdo se nevracel
nechali ji ležet v tratolišti krve
když pomalu ztrácela vědomí své
poslední její myšlenka byla..miluji tě..!