Po vztahu ani kapka slzy

Začínali jsme spolu špatně,
nebyla jsem ale zklamaná,
náš vztah vypadal trochu zvláštně,
vnitřně jsem už byla zlámaná.

Chtěla jsem se Tě držet,
protože jako kamarádi jsme si nestačili,
pokaždé jsem Tě chtěla trochu zdržet,
věděla jsem, že bychom si sami vystačili.

A po té noci jsem už věděla,
že nechci jenom úlet,
na židli jsem seděla
a začala bulet.

Prý to spolu zkusit můžeme,
však štěstí nemůžeš mi zaručit,
ptám se: ,,Na co se tak zmůžeme?''
Slyším Tvoje srdce silně bušit.

Líbilo se mi, že jednáš narovinu,
že si na nic nehraješ,
tak co to dělam za volovinu,
když se k jiné nevážeš.

Asi moje chyba,
že jsem to nechala jít,
nebyla to Tvoje vina,
smůlu už teď budu mít.

Na řasách kapky slz nosím,
nevím jak dál s tímhle žít,
o šanci Tě marně prosím,
nechci v samotě a smutku hnít.

Marně se dívám do dob,
kdy jsme byli dva,
lásku si slíbili až za hrob
a nemuseli si jen lhát.

Teď vzhlížím k oblakům
a věřím, že štěstí kolem mě proletí,
vidím jen černo kolem mraků,
ty roky tak nemile vpřed letí.