Pod deštníkem

Kapka za kapkou k zemi padá,
my pod deštníkem jdem schouleni k sobě,
vždyť já mám ten déšť tak ráda,
když mohu přivinout se k tobě.

Jen bojím se, že až vysvitne sluníčko,
že svojí cestou půjdeš zase sám.
Občas mi pošleš nějaké to psaníčko,
ale láska tak často už nezaletí k nám.

Proto miluji ty mokré a uplakané dny,
kdy spolu se řekou lásky brodíme.
Snad déšť mi plní všechny moje sny,
kdy prozradí mě už - zda k sobě se hodíme.

Nečekám, že se mnou už zůstaneš navždy,
ale že jednou odejdeš po dešti, toho se bojím.
Už konečně bych mít chtěla klid jednou provždy,
jen stále nevím, zda pevně na zemi stojím.

Proto se raduji s tebou mezi kapkami deště,
nepřemýšlím raději ani co zítra bude.
Chtěla bych ti lásko toho tolik říci ještě,
snad nám na to nějaká ta chvíle zbude.

Zamysli se nad tím, oč tebe žádám,
aby ses do něčeho nutil, by nemělo cenu.
Já tobě pak raději svobodu dávám
a až zase přijde déšť, najdi si novou ženu.