Podzim

Ze strnišť už pěkně vítr fouká,
neklamná to předzvěst podzimu,
meluzína nesměla do oken se kouká,
nezbývá nic - než připravit se na zimu.

Podzim je jak nejlepší malíř,
s barvami mistrně si pohraje,
za tu krásu nemusíš dát ani halíř,
jen smutně zahledíš se do kraje.

Ještě nedávno louka hýřila pestrými květy,
dnes svítí barvami jen listí na stromech.
Jsou to dva přece tolik rozdílné světy,
opuštěná vlaštovčí hnízda zbyla na domech.

Vlaštovky do teplých krajin už odlétly,
trošku smutný podzim teď nastává
i vzpomínky na léto kamsi zalétly,
ale že bychoím zapomněli - to se často nestává.

Jen snad děti mají radost z podzimu,
na vršek vyběhnou pouštět draky,
jim nevadí naprosto nic - těší se i na zimu,
nermoutí je, ani když přiženou se mraky.

To je to překrásné bezstarostné dětství,
jen podzim života už takový není.
Ale život nám napsal tohle třetí dějství,
dnes už nemůžem čekat, že se něco změní.