Pohled na smrt

Bolest, už nezná nic jinýho,
bolest mu rozdrásala celý svět,
jen tak se bezdečně na smyčce zhoupnout
a pak si užít ten nekonečný let.

Proč by měla být smrt vlastně špatná,
co by se mělo po životě dít?
To si zjistí každý sám,
hned po tom, co přestane žít.

Proč se máme bát smrti,
když vlastně nevíme proč?
Nevíme nic, tak proč ten strach?
Osud je krupiér života,
tak mi ruletou zatoč.

Tak rozdej mi karty
a budeme hrát
a jestli prohraju,
tak budu se prát..

Za svůj vlastní život,
protože nevím jak všichni,
co je na konci života.
Ani ti co si tulenem prošli.

Vrátili se zpět,
ale co bude teď?
Když vědí co je čeká.
Jen prostor a mlha daleká?

Když nevíš jestli je tam místo pro štěstí,
nevíš jestli tam nejsou strasti.
Třeba tam není místo pro radosti ani zlosti,
nevíš jestli se nevrátíš jako stvoření z masa a kostí.

Třeba je smrt vykoupení,
třeba taky po životě nic není,
snad jen věřit, že to není utrpení
a že se dočkáš odpuštění.

Že se dočkáš klidu a míru,
odejdeš do ráje kde není čas,
kde strávíš už věčnost
a kde neuslyšíš ani hlas.

Zase jsem se dostal k té špatné stránce dobré věci,
ale to je vždy u všeho,
nikdo neví co je na konci smrti
a nikdy to nebude zjištěno.