Poslední myšlenka

Ztrácím se ve skutečnosti a iluzích,

neznám cesty zpět,

já hledám v šuplících,

chci opustit tento svět.



Běžím pro kuchyňský nůž,

bude to rychlé,

jsem slabý muž,

a bezbolestné.



První řezná rána na předloktí,

dalšími to pokračovalo,

byl jsem plný neřestí,

dokud srdce mé mít tep nepřestalo.


....


Našli jsme ho ležet v gejzíru,

proč jen to udělal,

nikdy ti to neprominu,

život celý sis podělal.



I ty hlupáku,

kdyby jsi žil, nejraději bych ti nafackovala,

vzpomínáš na nás Mišáku?

Já jsem tě milovala!



Nejsem dobrá pro psaní,

více toho nesvedu,

není třeba lhaní,

snažím se, co dovedu.


Nebyl jsi dokonalým synem,

jako jsme my nebyli dokonalými rodiči,

kdyby jsi žil, všechno ti prominem,

my sbíráme síly po rýči.



Opatruj se prosím,

i nadále jsi v našich srdcích,

na důkaz smutku tvé oblečení nosím,

nesvedeme nic, co je v našich mocích.