Postel z kolečky...

Ležím a koukám do stropu...
ve tmě...a do zdi kopu...
náhle chodba...
a tam muž....
vedle mě babička...kteá má v ruce nůž...
doktor dítě,popálená tvář...
jedovatý úsměv...bojím se...schovám hlavu pod polštář...
ráno to všem řeknu...a sam lhář...
a večer zas za mnou příchází..zlá popálená tvář...
vedle mě nůž...který je od krve....
sem tam jen 3 dny...teprve....
večer jsou to jen duchové...
ve dne...setřičky a doktorové...
jdeš večer na záchod...blbne proud...
od někud jde nějaký čoud...
dítě upeklo popálenou tvář...
vzalo ji na sebe...jde zní stář...
večer už nic...jen sousedka na pokoji...
ditě říká...večer bude krutý...pod postel se všichni schovají...
já však sám..mezi duchy...
všichni pryč...a jen já slyším kroky...
kráčí ke mě..soused jménem krvatělka...
říká...sem života léčitelka...
vykuchám tě....a zbavím bolesti...
dám ti hodně svěžesti...
uběhnul měsíc....toto peklo končí....
už nebudu tak osamělý...
už nikdy nechci zpátky...
ale jestli chci vědět proč tam se to dějě...
pudu tam zase...a zjistím jestli tam ještě na bibička je...

*Kalimero

Básen:postel z kolečky...

jestli vám text nic neříká...
tak je to v nemocnici...a tohle se mi zdálo v nemocnici...
nikdy před tím sem jiné sny neměl...
ale skončilo to zajímavě...
sice sem vtom snu zabil popálenou tvář...
ale jak to dopadlo stou babkou to nevím...
třeba se tam jednou vrátím...a zjistím...co se sní stalo...
zkrátka...nemocnice je pro mě smrt....