POŠTOR

Poštor

Nikdy jsem nevěřil,
Poštor, že lumpům zůstane,
všechny nás zločin pokořil
a že tak zlá doba nastane.

Hlavou jsem udeřil,
do kmene marhulky staré,
stromu, jež v pravdu uvěřil,
čekal a nedal mi vale.

Meruňka nejen duši má,
srdcem si pamatuje,
kdo sad znal a mne zná
uvěřit všemu se rozpakuje.

Ta stará meruňka uvadá,
křivou mne tiskne haluzí,
vzpomínka na sad mne napadá,
byli jsme a budem ubozí.

Setkání bylo to dojemné,
začala moc smutně povídat,
jak skáceli sestry její,
a rodiče mí,pak museli umírat..

Radostně zašuměla větvemi
věříc, že Poštor mi vrátí zpět,
toto se nestalo věřte mi,
naděje uvadl poslední květ.

Ti, co nám i tu obživu vzali,
semkli se a zase kradou,
zločinné manýry opět vstaly,
na jejich zradu naražím bradou.

-oho-