Přání

Když zavřu oči, uvidím světlo,
které by snad jednou pro vždy vše smetlo.
Bez zábran, v hlavě své vždycky se bavím,
možná, že jednou se svých nočních můr zbavím.

Tančím si v dešti, všude jsou barvy,
za chvíli však vidím na zemi larvy.
Kroutí se v hromadě spadlého listí,
bojím se chvíle, kdy pravda se zjistí.

Žít jenom ve lži,hlava mi padá,
každému raději ukážu záda.
Samota, smutek, všechno mě bolí,
nad hlavou najednou včely se rojí.

Útěk ten nehledám, není kam jít,
do konce svého budu za živa hnít.
Krůček po krůčku dláždím si cestu,
možná jen čekám na záchranou vestu.

Nejsem tu sama, jen se tak cítím,
snažím se vyhnout všem lstivým sítím.
Nedůvěra v sama sebe,
v zimě sníh mé ruce zebe.

V očích jiskra pozbývá,
v tom ta chyba spočívá.
Úsměv ten to nezachrání,
mám jen jedno prosté přání.

Vidět barvy, slunce zář,
neskončit jak hloupý lhář.
Na chvíli jen nemyslet,
zkus se nad tím zamyslet.