Už padám únavou,
přesto chci kráčet dál,
mám bílý vřes pod hlavou,
ale čeho bych se bál?
Cesta kolem šibenice vede,
ale já čisté svědomí mám,
občas život k nekalostem svede,
jaké jsou tresty, dobře znám.
Potížím se vyhýbám,
není přece o co stát,
svým věnuji se zálibám,
přesto se životem, musím se prát.
Ale nikdy jsem si nemyslel,
že budu za něco pykat,
tak dlouho jsem si vymýšlel,
teď na samotu, musím si zvykat.
Odešla mi láska, odešla radost,
za všechno si mohu sám,
přesto musím poděkovat za dost,
vždyť štěstí - dlouho přálo nám.
Snad jsem si jej nevážil,
dnes už vím, jakou cenu má,
rád bych jej zas převážil,
jen na radu, člověk těžko dá.
PeopleSTAR (6 hodnocení)