Kráčím nočním městem,
kapičky z nebe na mě padají,
procházím se tichým deštěm.
Potichu, nespozorována, potají.
Křišťálově čistá voda mou kůži hladí,
temnota mou hříšnou duši obepíná.
Závan větru tělo chladí,
jsem bledá, stejně jako porcelánová figurína.
Stejně tak jako ona děsivá,
i já zřejmě již duši postrádám,
strach, temnota a bolest ji pomalu pohřbívá.
O život víc nežádám.
PeopleSTAR (1 hodnocení)