Omámená bezmocí za noci, kdy sen nepřichází.
Zmatení ve formě prozření. Už mi nic nedochází.
V mých uších hučí moře a myslí rozléhá se hlas.
Srdce trhá se, však místy procitá, a po zádech pobíhá mi mráz.
Ztrácím čas čekáním na nový svět. Vrhám se do pekel.
Na mysli bezmoc se usadila a všechno spálila na popel.
Zmatení ve formě prozření. Už mi nic nedochází.
V mých uších hučí moře a myslí rozléhá se hlas.
Srdce trhá se, však místy procitá, a po zádech pobíhá mi mráz.
Ztrácím čas čekáním na nový svět. Vrhám se do pekel.
Na mysli bezmoc se usadila a všechno spálila na popel.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Májová pohádka
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva