Pyramida Kláry slunce

Když spatříš pyramidu
sen se naplní,
jsi uchvácen
její dominantností, velikostí a čistotou
jsi okouzlen fluidem nekonečných bludišť
a touha je poznat,
bezmezná zdá se.


Zároveň naplní mysl Tvou
tušením,
že ji nikdy nepoznáš,
pokud nebudeš zcela jejím srdcem,
nepropadneš zoufalství
nenávratna.


Pyramida Kláry slunce
věští božské začátky
a nevyzpytatelné konce
její černá
mění v havraní se lesk
a pálí žárem dětskou naivnost,
pýchu až
zrádnou koketnost,
v jejíž záři muži směšně vypadají.


Bludiště minulost
vydává domnělé svědectví
v jejích hrdých rysech
oči hnědou jiskrou balzámované nezkrotnosti.


Pyramida Kláry slunce
věští božské začátky
a poblouznění těla i srdce.


Tak vstoupil jsem do ní
rozvířil prach a popel
a poznal její nach a purpur,
v záři slunce oslnění
a svého chtíče naplnění.


Nelze však
překročit minulost
nespoutanou láskou víry vášně
k nenasytné
krásné mladé dívce,
jež neváží si sebe.


A zotročit se
v jejich sladkých, hlubokých polibcích,
které prohlubují propast marnotratných a vysněných lásek.


Pyramida Kláry slunce
bortí mužskou hrdost
v hračku zapomnění lehce.


Poznal jsem
nekonečný rej milostných hrátek,
bez servítek a bez pohádek.


Bloudil jsem
opilý a smyslů zbavený,
vrhal se v nespoutaná objetí
vášnivá, mrazivá
výkřikem vlastních ukojení
nekonečný let
na křídlech lásky
bez budoucnosti
a tak zbylo pouze fyzické uspokojení
a fascinace novou hrou.


Pyramida Kláry slunce
věští božské začátky
a marnosti pro zatracence
je osudem každého
vystavět sobě svojí pyramidu
a v ní se ztrácet
i nacházet.


Je třeba s upřímností, vášní i čistotou
bortit svoje hloupé iluze
a cizí pyramidy.


Neztratit vlastní tvář,
být citlivý, kdy dát
a co brát
prostě každý máme svoje srdce
nejlépe je zbořit všechny pyramidy.