Na kole projíždím Kuřimem,
velkou radost mám ze všeho,
náhle však krčím se za stromem,
strach velký mám z něčeho.
V dáli zřím postavy se blížící,
u pusy bublá jim pěna,
v ruce mají pochodně hořící,
leč všichni jsou bílí jak stěna.
Chci vstát a rychle utíkat,
však na místě stojím pořád,
Upíři! Naprázdno polykám,
za ruku chytá mě pařát.
Z krku upír mou krev saje,
na kolena pomalu klesnu,
život ztrácí se po taje,
však náhle se probouzím ze snu.
PeopleSTAR (2 hodnocení)