Znovuzrození v pekle

Když jdeš večer po ulici,
je to vcelku na mrtvici.
Ve 12 letech děti,
dokážou se v poho sjeti.

Fajčí cígo nebo trávu,
nedodrží denní stravu.
Proč mít sex až od patnácti,
když můžu mít dříve slasti?

Denní plán je takovýto,
k snídani já dám si mlíko.
Proč mít mlíko z jalovice,
když může být z makovice?

K obědu uvařím piko,
neuspokojí mě mlíko.
Halušky mě provázejí,
cestu smrti ukazují.

Ráno nejsem doma „Sakra!“
Přede mnou jen tmavá patra.
„Sním anebo jsem v pekle?“
křičím kolem sebe vztekle.

Přede mnou však mrtvé tělo,
co se to jen včera dělo?
Otočím ho k sobě břichem,
Jsem to já! zjistím s křikem.

Náhle vše si vybavuji,
vidím ďábla ve své slůji.
Ruce ke mě natahuje,
za ruce mne přitahuje.

Prý že mám poslední šanci,
jinak čeká zatracení v pranci,
kde duše horší než ta moje,
zabíjej se jako stroje.

Ráno probouzím se ze snu,
v bolestech se náhle octnu.
Nikdy neuvařím si už piko,
od teď piju kravský mlíko.