Kolem dokola nevidíš ani duši,
přepadá tě strach a srdce buší.
Kam všichni odešli, co s námi tu byli?
Už jenom ty vzpomínky tady na ně zbyly.
Do modravých dálek se často zadíváš,
oči se slzami zarosí - s lesy si povídáš.
Jako kdysi před léty, stále stejně šumí,
s nimi můžeš o všem mluvit - uklidnit tě umí.
Vždyť ony jsou mnohem moudřejší než-li já,
být jako ony, toť velká je touha má.
Na vše z velké výšky umět se dívat,
nad vše se povznést, myšlenky i lepší mívat.
Závidím stromům, vždyť srdce mají ze dřeva,
těm žádných lidských vlastností netřeba.
Jen snad mohou o nich slýchat,
že ony je nemají, volně mohou dýchat.
PeopleSTAR (26 hodnocení)