Strom

Každý strom je živá bytost,
rovně roste, něžná lítost.
Jehličí a listí ústa jsou.
Kořeny jsou srostlé s přírodou.

Jeho listí, to se směje,
to když vánek tiše věje.
Náhle však i vítr sílí,
jen se chvěje. Silně kvílí

když mu vítr větve láme.
Raději se v půli zláme,
lidské podlost je mu cizí.
Neuhne se, když je v krizi.

Lidem též i dřevo dává,
se smrtí se vyrovnává,
svoje slzy, mízu, roní,
když v něm člověk pilu honí.

pevně stojí, stín ním dávám
všechno živé poschovává,
on se živí kořeny
a množí se semeny.

Dýcháním i kyslík dává,
tím nám život zachovává,
ochraňuje, co je kolem,
ať je v lese, nebo polem.

Když však přijde umírání,
smrti se též dlouho brání.
Neuhne se, jen se chvěje
a umírá hrdě, vstoje.