Šumavské hvozdy

Vy temné a hluboké šumavské hvozdy,
do mého srdce jste zaryly se jednou provždy.
Jak překrásné je, když sluníčko mezi stromy probíhá,
že chtělo probudit celý les - to už nějak nestíhá.

Zvonečky modré vyzvání a konvalinky voní,
kytičku natrhám a sváži ji jenom pro ní.
Pro ní, pro tu velikou lásku svoji,
když je potřeba - při mně vždycky stojí.

Najednou, jako bych se ocitl v začarovaném lese,
že miluji - zprávu mezi stromy vánek nese.
Večer, když pak na les soumrak padá,
vše utichá a kytička utržená zvadá.

Zas ráno natrhám novou kytičku,
poprosím větřík, by zklidnil se jen chviličku.
Šumavskými hvozdy se touláš sám a sám,
poslední záchvěvy lásky doletí k nám.

Na tu lásku budu neustále vzpomínat,
do těch modravých dálek se chci zadívat.
Šumavské hvozdy tiše šumí a krásně voní,
láska odchází, jen ty zvonečky stále zvoní.