Touha po míru

Proč jen na světě je tolik nenávisti a zloby?
Proč lidé neustále války vymýšlejí?
Ta touha po moci prach málo je zdobí,
nad cenou života snad ani nepřemýšlejí.

Proč už je neláká láska a porozumění?
Proč do boje bratr proti bratru jde?
Kdo už konečně jednou tahle zvěrstva změní?
Prosím poraďte - jak začít a hlavně kde.

Vždyť by tak krásně bylo na světě,
každý by mohl volně dýchat,
jen na chvíli se cítit jak na jiné planetě
a krásná slova o lásce si říkat.

Opravdu snad nad celým světem moc
má v rukou krutý a zlý čaroděj.
Touží navěky ze světa udělat temnou noc,
mír a láska se do plánu mu nehoděj.

Spousta lidí na naší planetě celé,
netouží vůbec žít ve strachu a válce.
Chtějí se mít rádi a milovat se vřele,
na světě jsou přece tak krátce.

Jsme tu všichni jenom hosté,
podle toho bychom se měli tedy chovat.
Všechno můžeš říkat posté,
nepřítel, ten ne a ne se schovat.

Stále u něho je v popředí zisk a moc,
snad uvnitř nemá ani srdce lidské.
Ale jednou musíme už říci dost
a vyhnat všechny ty nestvůry slizké.

Moc chtěla bych věřit, že jednou se tak stane!
Že na světě se bude zase volně dýchat,
jedno srdce pro druhé zase láskou vzplane a zlý čaroděj ztratí moc, jedy své míchat.

Najednou se probudíš a octneš se jako v pohádce,
vůbec ničeho se nebudeš muset už bát.
Bude po pláči, trápení a konečně i po válce,
zas děti si budou moci v míru hrát.