Teď jsi hrdina

Začala jsem Ti nevinně škrábat záda,
když v tom ses pak otočil,
došlo mi, že se do mých myšlenek vkrádáš,
přijdu si jak na kolotoči.

Zbožňovala jsem to s Tebou,
bylo to prostě jiné,
snad to zažijem ještě jednou,
nebo mi jen vzpomínka na to zbyde?

Možná že jsi to ani nechtěl,
ale když už si začal, proč odmítat?
Když ty jsi nic neřekl,
já si to zpětně budu promítat.

Však si mohl kdykoliv přestat,
nikdo Ti v tom nebránil,
nebo naznačit nějaká gesta,
výčitky svědomí by sis třeba zachránil.

Já jsem to vzala v pohodě,
o nic mi prostě nešlo,
rozhodujeme se přeci svobodně,
a Tebe to zřejmě přešlo.

Zarazil mě po té Tvůj rychlý obrat,
změnil si své chování,
nemůžu se k závěru vůbec dobrat,
před pravdou jsme schovaní.

Teď od Tebe jen čistá ignorace
říkáš si, že to byla fakt jen sázka?
Byla to jen provokace
a k tomu krátká ukázka.

Sám si říkal, že se nechceš vázat,
okey, já se tomu přizpůsobila,
teď mi o morálce budeš kázat?
Jestli mi nějaká vůbec zbyla?

To je celkem k smíchu,
prej nedělej p*čoviny,
když jsem podlehla tomu hříchu
a dělala voloviny.

Tak já nevím, co jsi čekal?
Brala bych i to, že by ses ,,vztekal''
ale čas už zpět nevrátíme,
na to sami nestačíme.