Ticho
Umlkla ústa, zpomalil se dech,
a ticho v uších, jídlo na stolech.
Zůstávám tichá jako meluzína,
co vnikla letem do komína
a marně beze slov chtěla by znít
v srdcích těch, co chce pohladit.
Není, už není komu říct,
že v tomto světě není nic,
co mohlo by srdce tvoje otevřít,
klubka se dovinula nit
a já za dveřmi zůstala
tichá jak myška troufalá.
....
Nebudu klepat na dveře tvého domu,
raději půjdu do polí snít u topolu
a šeptat tajně jehličnatým stromům,
jak budem jednou, lásko, spolu.
Doznívá akord molový,
výsledek můj je nulový,
nebudu rušit tvoje plány,
v létě zas budou pole lány.
Zůstávám v kutně poutníka,
ta tam je touha veliká,
chtěla jsem letět výš,
stáhla mne k zemi její tíž.
Šedivá myška mlčí,
sleduje zraky vlčí,
Nad hlavou vítr vlasy cuchá
a moje láska nocí prchá.
Pravda je marná v tomto světě,
nikdo ji vůbec slyšet nechce,
houpám se ještě na tvém parapetě
a musím k zemi skutálet se.
Sbohem buď, jeden člověče,
klepat na dveře se mi nechce,
uvnitř je prázdno jistě,
nepřijdu nikdy příště.
...
A svíce v srdci zhasíná,
sedávám sama u vína.
Srdce už moje nehoří,
topí se, topí v svém hoři.
Mysl se marně snažila,
ponořit smutek do vína.
Sedávám tiše u dveří
lidí, co v lásku nevěří.
...
Musím jít o dům dál,
dělat, co dělat se má
a na nic se vůbec neptat,
nechat se světem zdeptat.
Anebo mohu všechno,
co nosím po kapsách,
vysypat do prázdna,
jednou se všechno zhojí,
i když se zatím cítím nešťastná.
S myšlenkou na Nebe
zaklepu na dveře toho domu,
v němž bydlí láska na věky věků.
Dokud jsme tady, trpíme,
až odejdeme odtud, zemřeme.
V srdcích nám plane naděje, láska a víra,
že duše živá neumírá.
Žijeme nadějí na domov,
v němž budem navždy žít,
prozatím musíme se dobru naučit.
PeopleSTAR (0 hodnocení)